Francouzský smutek

Datum: 9. 1. 2015, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Francouzský smutek

Vyvraždění redakce francouzského časopisu teroristy, hlásícími se k islámu, je tím druhem tragédie, která Francouze spíše spojí, než rozdělí. Muslimů je ve Francii pět miliónů, většina z nich se ve Francii narodila, je to jejich vlast a tím, co se stalo, jsou v naprosté většině i oni zděšeni a rozhořčeni. To, na čem se Francouzi různých vyznání a různých barev pleti shodnou je, že spory nelze vyřešit střelbou, že jsou odsouzeni k nutnosti hledat společnou řeč.

Z našeho pohledu, tedy z pohledu země, která nikdy neměla kolonie, z nichž by bohatla, ale také neřeší koloniální dědictví v podobě početných menšin přistěhovalců odlišných kultur, je francouzský smutek, jako jediná spontánní reakce na terorismus radikálních islamistů, těžko pochopitelný. Očekávali bychom, že vražedná akce vyvolá násilnou reakci, křesťané že na oplátku vyplení muslimům mešity, anebo že nemuslimští Francouzi budou lynčovat své muslimské sousedy. Náš sklon k radikálním postojům obecně proti islámu je ale dán právě tím, že lidí, kteří se zde k islámu hlásí, není ani desetina procenta.

Tak to mimochodem nejspíše i zůstane. Náš azylový zákon je jedním z nejpřísnějších, jsme zemí, která nepřitahuje snadným živobytím a příchozí cítí, že u nás cizince příliš nemusíme. Jsme s Francouzi v těžké chvíli solidární, ale určitě se nečeká, že bychom jim uměli poradit, jak se bránit vlastním džihádistům, neboť s nimi nemáme žádnou zkušenost. To, že nepotkáváme muslimy na každém rohu, bude i důvod, proč nemáme zapotřebí utahovat si z jejich víry. Tím pádem na rozdíl od francouzských humoristů neriskujeme život kvůli svobodě slova. Což mimochodem není něco, co by nás mělo mrzet.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde...