Okupace Krymu

Datum: 4. 3. 2014, autor: Redakce , Funkce: Tisk

Komentář Ivana Hoffmana

Ukrajina ztrácí ruský Krym. Děje se tak v reakci na politický vývoj v Kyjevě, na který různé regiony Ukrajiny pohlížejí různě. Co se na západě Ukrajiny většinově vítá jako revoluce, na východě je spíše odmítáno jako převrat. Faktem je, že se o výměně vlády a sesazení prezidenta nerozhodlo na základě regulérních demokratických voleb, nýbrž pod tlakem demonstrantů. Legitimita představitelů Ukrajiny je sporná. Zatímco EU a USA se druží s Kličkem a Jaceňukem, Rusové tvrdí, že v Kyjevě nemají s kým jednat a druží se raději s představiteli proruského Krymu. Po té, co Vladimír Putin vyslyšel krymskou prosbu o bratrskou pomoc a z Krymu je hlášeno rozmísťování proruských a ruských ozbrojenců, nutně vzpomínáme na okupaci Československa. Spíše než podobnosti jsou ovšem nápadné rozdíly. Zatímco k nám tenkrát Brežněv v první linii poslal vojáky -chudáky, kterých zřejmě z pohledu ruské generality byla nejmenší škoda, na Krymu operují desítky elitních ozbrojenců. Zatímco u nás se střílelo, okupace Krymu probíhá zatím mírumilovně. Možná i proto, že zatímco na Krymu okupují Rusové většinou Rusy, u nás vpadli mezi cizí. Rozdíl je i ve způsobu pozvání. Kdo z Československých představitelů podepsal zvací dopis k vojenské intervenci vojsk Varšavské smlouvy, se dlouhá léta nevědělo. Krymští představitelé se naopak za prosbu o pomoc před „extrémisty a teroristy" z Kyjeva nestydí. Rusové na Krymu vojensky kontrolují své zájmy, čemuž se říká okupace. Jak ale vidíme, není okupace jako okupace. Občané na Krymu se o své budoucnosti rozhodnou v referendu, ve kterém odhlasují, anebo zamítnou svou nezávislost. O tom jsme si my po ruské okupaci mohli leda nechat zdát. Autor: Ivan Hoffman