Chudák Rath

Datum: 13. 11. 2013, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Chudák Rath

Pečlivě pěstěná image chudáka se Davidu Rathovi začíná vyplácet. Propuštění z vyšetřovací vazby se stalo mediálním hitem, jakoby se jednalo o osvobozující rozsudek.

Politik obžalovaný z rozsáhlé korupce a chycený při přebírání úplatku, je obletován televizními štáby, kterým svěřuje, jak je to ve vězení těžké. Jedno oko nezůstává suché… Důvodem, proč soud s bývalým poslancem, hejtmanem a jak se zdá i bývalým politikem bude pokračovat na svobodě, je názor soudce, že obviněný nebude ovlivňovat svědky, nebude pokračovat v trestné činnosti a že neuteče. Jiný důvod k vyšetřovací vazbě totiž není.

Pokud jde o sázkové kanceláře, tipují, že Rath neuteče. A kdyby přece, lidsky by to bylo pochopitelné, neboť jak už nám to pan Rath vylíčil, vězení mu nesedlo, cítil se v něm strašně. Pokud ovšem obviněný promine, jeho příběh není o tom, jaké je to ve vězení, nýbrž o tom, proč do vězení a to až na dvanáct let míří. Nad korupcí nelze mávnout rukou, trestat se musí kvůli prevenci, bez ohledu na to, zda trest napraví konkrétního odsouzence.

Lidé jako David Rath se zpravidla nepřiznávají a svého chování nelitují. Mají se za lepší lidi, na které se pravidla pro ostatní nevztahují. Bývají přesvědčeni, že jiní na jejich místě by možnost přilepšit si využili také. „Proč jsem byl chycen zrovna já?", ptá se chudák. To přesvědčení o nevině je autentické, jakkoli Rath dobře věděl o úplatku. Stejně tak se Rath opravdicky cítil být politickým vězněm, přestože ve skutečnosti šlo a asi opět půjde o vězněného politika. Není nic neobvyklého na tom, že se kriminálníci snaží vyhnout kriminálu. Právě neschopnost uznat vinu, omluvit se a přijmout trest zasluhuje lítost.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde