Královská oslava
..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..
.gif)
Královská oslava
Oslavy šedesátiletého panování Alžběty II se odehrávají v době, kdy se královna v Británii těší přízni 80% svých poddaných. A nic nenasvědčuje tomu, že by se Britům království mělo omrzet.
Nepochybně proto, že nad čas od času se objevujícími pochybnostmi o užitečnosti královské rodiny, vždy zvítězí hrdost na dlouhou tradici, kterou opustit by prostě bolo škoda. Králové a královny jsou symbolem kontinuity, jejich prostřednictvím dnes svobodný občan není podroben, nýbrž ukotven historii.
Konstituční monarchie jsou zjevně nejstabilnějšími demokraciemi. Zatímco se premiéři mění a politické kyvadlo se pohybuje zprava doleva či zleva doprava, královna zůstává. Je jistotou v nejistém světě, i když o ničem nerozhoduje. Jenomže co když právě tímto je užitečná? Poddaní mají jistotu, že královna nikdy nezklame, neudělá chybu. Je na ni, na rozdíl od politiků činících denně kompromisy a riskantní rozhodnutí, stoprocentní spoleh.
Mrzuté je, že monarchii nelze vyhlásit. Pro země, které se vzdaly království a nastolily republiku, není cesty zpět. Nejde jen o to, že je potíž najít krále a obklopit ho patřičně šlechtou, čili navázat přetrženou nit. Ještě těžší je obnovit poddané. Jakmile se jednou lidé vznikem republiky osvobodí, kouzlo se rozplyne.
Z králů, královen, princů a princezen zůstanou obyčejní občané, co časem splynou s davem a z jejich poddaných se stanou poddaní politických elit. Protože neumíme být poddaní jeho anebo jejího veličenstva, musíme snášet nedokonalost republiky. Nezbývá než doufat, že když budeme na kultivaci republiky pár století pracovat, dobereme se úrovně konstitučních monarchií. A kdo ví, třeba nám bude jako v pohádce.
Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde
