Úspora jako trest

Datum: 9. 3. 2012, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Úspora jako trest

Kdyby vrchnost občanům měření energetické náročnosti domů a bytů poradila, bylo by to zcela v pořádku. A jistě by se našlo hodně lidí, kteří by o to svobodně projevili zájem. V případě novely zákona o hospodaření energií se ovšem nejedná o doporučení, nýbrž o povinnost.

Vrchnost se chystá nařídit něco, co občan bude muset zaplatit. Jen lidé velice naivní věří tomu, že v éře globálního, čili neosobního, bezohledného a neodpovědného kapitalismu se něco dělá pro lidi. Nařizování povinných plateb je součástí procesu drancování veřejných prostředků. Zjednodušeně řečeno, co se od občana vybere, to se vzápětí rozkrade.

Na otázku, kdo v rámci EU vyloboval povinné energetické štítky budov, je snadná odpověď. Postačí zjistit, kdo na tom vydělá. Vedle firem co mají razítko, umožňující obrat občana o pět tisíc, vydělají na povinných úsporách energetici: ti občanovi prodají méně energie za stejné peníze, tedy dráž. Řeči o návratnosti investic jsou pouhý reklamní klam. Zvyšování cen energií je limitováno koupěschopností obyvatelstva. V jedné chvíli má občan prázdnou peněženku a kde nic není, ani ČEZ, EON či RWE nebere. Aby bylo možné zdražovat, je třeba přinutit lidi, aby odebírali méně. A na takové přinucování si průmyslníci platí politiky, aby jim tito posloužili zákonem.

Protože chudí nebudou mít na povinné úspory peníze, stát jim pomůže dotací, tedy penězi, o které obere lidi, kteří ještě nezchudli. Jenom zdánlivě to vypadá jako solidarita nezchudlých s chudými, neboť ta úspora, kterou se zaklínají politici, skončí na účtech nějaké finanční skupiny, investičního fondu, rozvojové banky, či jak se všichni ti soudobí lapkové a loupežníci jmenují.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde