Na Rumburk!

Datum: 26. 8. 2011, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Na Rumburk!

V Rumburku je pořádné dusno po té, co v neděli nad ránem došlo ke rvačce mezi Romy a Neromy. Romů prý bylo dvacet, Neromů šest. Určitě měli rváči, co se před tím posilňovali v barech, všechny možné špatné motivy včetně rasových.

Z rvačky, která nebyla první ani nezůstane poslední, vzniklo napětí a jak to už bývá, svolávají se dobrovolníci, co by rádi pomohli spořádaným občanům Rumburku situaci vyřešit.

Jenomže jak? Z diskusí, co se vedou na internetu je nejčastějším nápadem Romům natlouct. Anebo je pozavírat. A samozřejmě jim sebrat dávky a podpory, neboť jsou líní, nepřizpůsobiví a nesnesitelně jiní. Tyto nápady ovšem neslibují uklidnění situace. Spíše naopak. Šlo by o přilévání oleje do ohně, vydali bychom se na cestu od drobných potyček po občanskou válku. Nevysloveným snem spořádaných, slušných a pracovitých Neromů, je obehnat romská ghetta ostnatým drátem a přeměnit je na pracovní tábory, ve kterých by zanedbaní Romové podstupovali rekvalifikaci na přizpůsobivé, slušné a pracovité občany.

Jednoduchá radikální řešení jsou k ničemu, ale pokaždé se objeví, neboť na řešení postupná, systémová či účinná, chybí trpělivost a nedostává se moudrosti.

Romové a Neromové si lezou na nervy, jsou na sebe zlí, a co je nejhorší, vlastně se ani nechtějí domlouvat. Chtějí prosadit svou, vyhrát, či na sebe vzájemně vyzrát. Tím, že se rasisté necítí rasisty a extrémisté si vyprošují obvinění z extremismu, se nic neřeší. Jediné co na rváče, ať už romské či neromské působí, jsou policejní těžkooděnci, obušky, vodní děla, případně gumové projektily. Co nelze akceptovat je pouliční násilí. Kdyby se vžilo, doplatili bychom na to společně Romové i Neromové.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde