Vzpomínka na přítele

Datum: 4. 10. 2016, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Vzpomínka na přítele

U příležitosti nedožitých osmdesátin se na Václava Havla vzpomíná hlavně jako na prezidenta. A protože doma nikdo nebývá prorokem, jsou jeho příznivci v menšině. Asi se s tím nedá nic dělat, Václav Havel byl nestandardním politikem, což zkraje jeho prezidentství lidé brali jako přednost, aby v tom později viděli jeho handicap, a zpětně je činěn odpovědným za vše, co se v politice po převratu nepovedlo.

Protože jsem se s Václavem Havlem osobně znal, mohu podat svědectví, že se jednalo o muže slušného, tichého až plachého, který měl ovšem současně velkou kuráž a neslevoval ze zásad a principů. Havel měl přirozenou neformální autoritu už v době, kdy by nikoho nenapadlo, že se stane prezidentem. Respektu se ve svém okolí těšil kvůli osobní statečnosti, ale samozřejmě i proto, že když se v samizdatu objevil jeho nový text, byla to pokaždé zásadní událost.

Každého je třeba hodnotit v kontextu jeho doby a pamatuji si Václava Havla jako muže, který svou dobu převyšoval. Když přemýšlel o životě v pravdě o horizontu lidského vztahování o nesamozřejmosti lidské existence, připadlo mi vždycky, že svět má hlavu a patu právě díky lidem, jako je Havel, Vaculík, Klíma, Šimečka… U příležitosti Havlových osmdesátin se mi vybavuje Havel padesátiletý a vzpomínám, jak jsme věřili v něco lepšího, než co nakonec přišlo.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde...