Festival nabídne přehlídku legendárních filmů

Datum: 27. 5. 2014, autor: Redakce , Funkce: Tisk

II. Dny Slovanské kultury

Festival nabídne přehlídku legendárních filmů

Multižánrový festival DNY SLOVANSKÉ KULTURY nabídne nejenom divadelní představení, unikátní koncerty, přednášky a výstavy, ale i přehlídku legendárních filmů, které vychází z tradic makedonské a rusínské kultury.

Filmová přehlídka v kině NADSKLEPÍ

STÍNY ZAPOMENUTÝCH PŘEDKŮ 
středa 28. května 16:00 kino Nadsklepí

Kulturu tajemné Podkarpatské Rusy a jeho tradičních obyvatel (huculové) představí vrcholné dílo ruské, ukrajinské a arménské kinematografie – STÍNY ZAPOMENUTÝCH PŘEDKŮ. V roce 1964 uplynulo sto let od narození ukrajinského spisovatele Mychajla Kocjubynského (1864 - 1913). Zdánlivě nepříliš atraktivního úkolu připomenout toto výročí se ujal Sergej Paradžanov, do té doby málo známý režisér arménského původu, který se dostal do kyjevských filmových ateliérů na umístěnku. Podle Kocjubynského baladické předlohy Stíny zapomenutých předků (česky nakladatelství Vyšehrad, Praha 1988) natočil stejnojmenný film, který se stal mezinárodně nejoceňovanějším titulem v dějinách ukrajinské kinematografie (cena na argentinském festivalu v Mar Del Plata 1965 aj.). Ale nejen to, STÍNY ZAPOMENUTÝCH PŘEDKŮ s sebou přinesly fenomén poetické kinematografie, v němž se národní svébytnost spojovala s obecnými otázkami lidské existence.
„Historie nezabila jejich sžití s přírodou, jejich svébytnost. Uniatská církev se svou barokní dekorativností, vnucená Huculům, je cizí jejich duchu. Nezřekli se svých pohanských zvyků, vítají jaro, vyprovázejí zimu, oslavují první pastvu ovcí. Huculové prošli utrpením, zažili všechno, co se stalo údělem mého Ivana Palijčuka: porobu, samotu, ponížení. Zůstali však svobodní - takoví jsou i dnes. Chtěli jsme udělat film o svobodném člověku, o Dankovi této země (Kocjubynskyj velice miloval mladého Gorkého) - a o srdci, které se chce osvobodit, vymanit z pout zvyklostí, malicherných vášní a zvyků, chce od toho všeho osvobodit své tělo i
duši. Je to básník, který ztratil svou múzu a je odsouzen žít nepochopen a nechápající... „ SERGEJ PARADŽANOV

PŘED DEŠTĚM (1994)
středa 28. května 20:00 a sobota 31. května 18:00 Nadsklepí

Nejlepším makedonským filmem je debut režiséra Milko Manchevského PŘED DEŠTĚM (1994). Film zvítězil na MFF v Benátkách a také byl v užší nominaci na Oscara (porazil jej film UNAVENI SLUNCEM).
„Působivá mozaika tří téměř existenciálních povídek, které se nakonec spojí v jedinou, přistoupíme-li na elasticitu času. Je mnoho důvodů, proč zhlédnout tenhle film. Skvělé herectví téměř všech obsazených a především pak Grégoira Colina, který je opravdu neodolatelný. Zajímavá hudba, ladění snímku do teplých a měkkých barev (tu a tam, pravda, až lehce se dotýkající kýče), črty makedonských povah a fatalismus jejich společenského fungování. To vše je orámováno nádhernou symbolikou deště. Hned na začátku první povídky slyšíme jednoho starého kněze, který nad vyprahlou zemí tvrdí, že bude pršet a v dálce se ozve hrom. Na déšť si ale počkáme až na samotný závěr filmu. Závěr, kdy už i divák je vyprahlý a zničený ze vší té bezvýchodnosti, neochoty domluvit se a fungovat, ze zbytečného násilí a paradoxů všech válečných konfliktů. A v tu dobu se na zem snesou konečně první kapky deště, které ochladí zdusanou a vyprahlou zem. Deště, který by mohl smýt válečné hříchy a očistit duše všech zúčastněných, stejně tak jako duši divákovu.“ CSFD
Film PŘED DEŠTĚM uvedou i dvě zajímavé přednášky – ve středu 28. května od 18:00 přednáška o INTEGRACI CIZINCŮ V ČR, v sobotu od 17:00 pak přednáška prof. Ivana Dorovského na téma ČESKO-MAKEDONSKÉ DIPLOMATICKÉ VZTAHY.

VELKÁ VODA (2010)
čtvrtek 29. května od 20:00 kino Nadsklepí

Další pozoruhodný snímek makedonské, ale i české kinematografie. Mimochodem byl také nominován na Oscara – ale za Makedonii. Film natočil český režisér makedonského původu IVO TRAJKOV. Velká voda byla natočena na motivy románu Živka Činga a odehrává se ve stalinistické Jugoslávii let 1945 až 1948, v době, kdy se maršál Tito stal prezidentem a viděl v Sovětském svazu výhodného spojence. Příběh je zasazen do sirotčince, kam jsou zavírány děti zemřelých třídních nepřátel. Ústav se příliš neliší od komunistického vězení. I zde panuje šikana, teror dozorců a pokusy o ideovou převýchovu dětí. Velká voda se valí plátnem jako široká slovanská duše, temně a osudově. Její základní tón je baladický. Odklání se od realismu k mýtu a podobenství.

Zdroj: TS DK Kroměříž