Za sebe jednoznačně odpovídám: ano, slavit, resp. připomínat si jako den významný pro prosazování rovných příležitostí žen a mužů. Stále jsem nepochopila, proč je Mezinárodní den žen trnem v oku řadě politiků, političek a některých veřejně známých osobností - většinou z řad těch, kteří se označují za „pravicově orientované“. Nejznámějším se v současnosti stal senátor Mejstřík, který opakovaně podává návrhy na zrušení MDŽ coby významného dne a chce ho nahradit Dnem matek. Podle senátora Mejstříka (a nepochybně i řady jiných) je totiž Den matek svátkem „demokratickým, nikoli zpolitizovaným“. A MDŽ je chápán jako ztělesněný symbol všeho komunistického zla.

Ovšem lidská paměť je evidentně krátká. Nejen boj za práva žen, ale i mateřství podléhá - a v historii již mnohokrát podlehlo - nejrůznější „politizaci“. Například druhou květnovou neděli, kdy se Den matek slaví dodnes, pro něj stanovili národní socialisté ve 30. letech v Německu. Zatímco do pozdější komunistické ideologie se hodil obraz pracující ženy, do ideologie nacistické se hodil obraz supermatky, která rodí co nejvíce dětí (samozřejmě čisté árijské rasy) a zůstává v domácnosti. A našla by se celá řada jiných režimů s podobnou ideologií, nutící rodit ženy z určitých etnických skupin či určitého náboženství. Podle mého názoru byl tedy Den matek zpolitizován a zneužit úplně stejně jako Mezinárodní den žen – jenomže dříve, a tak už to většina z nás nepamatuje. Ovšem tvrdit, že Den matek je fašistickým svátkem, a nahlas protestovat proti jeho připomínání by mě ani ve snu nenapadlo.

Také nechápu, proč většina hlavních českých médií není schopna dodnes referovat o slavení Mezinárodního dne žen objektivně: že se připomíná na celém světě, včetně západní Evropy a USA. Nikoli tím, že muži dávají ženám květiny a pak se opijí. V civilizovaných zemích se ten den prostě připomínají nejrůznější události minulé či současné spojené s úsilím žen o rovnoprávné postavení ve společnosti (mimochodem MDŽ zmiňuje jako významný den ve svých pamětech i Madelaine Albright - že by snad byla skrytou komunistkou?). A z celosvětového hlediska existuje nepochybně obrovské množství problémů, na které je třeba neustále upozorňovat. Například Evropská komise věnovala MDŽ v roce 2000 solidaritě s ženami v Afghánistánu (a každý rok si vybírá jiné aktuální téma). Díky tomu se veřejnost dozvěděla o zoufalém postavení žen za vlády Tálibánu v době, kdy se jím kromě ženských organizací ještě nikdo nezabýval. Nejrůznější veřejné akce jsou pořádány prakticky ve všech hlavních evropských městech - ať už se jedná o promítání filmů s tématikou zaměřenou na ženy, nejrůznější pochody (např. historický pochod Vídní po místech spjatých s ženským hnutím) nebo třeba představení aktivit ženských neziskových organizací prostřednictvím informačních stánků před radnicí v Paříži.

Veřejnoprávní Česká televize ovšem 8. března každoročně vysílá záběry soudruha Husáka se ženami na Pražském hradě a pokud informuje ze zahraničí, pak jedině ze zemí na východ či jih od našich hranic: nejraději z Ruska (prezident Putin blahopřeje ženám v Kremlu) či ze zemí rozvojových. O akcích v západoevropských metropolích ani slovo. 

Trocha historie na závěr

Den matek byl vyhlášen státním svátkem v USA v roce 1914, aby alespoň jeden den v roce bylo vysloveno uznání opomíjené práci matek - žen v domácnosti.

Mezinárodní den žen je starý sociálně-demokratický svátek pracujících žen, o jehož oslavách bylo rozhodnuto na Mezinárodní ženské konferenci v Kodani v roce 1910 (a první Den žen se slavil již poslední únorovou neděli v roce 1908 ve Spojených státech, kdy ženy demonstrovaly za svá hlasovací, politická a ekonomická práva).

Autor: Michaela Marksová-Tominová, Asociace pro rovné příležitosti