Představujeme realizační týmy

Datum: 4. 5. 2020, autor: Redakce , Funkce: Tisk

... SK Hanácká Slavia Kroměříž ...

Představujeme realizační týmy

Karel Heinz

Hlavní trenér staršího dorostu, kategorie U19

Narozen 4. března 1973 (47 let), trenérské vzdělání: UEFA PRO licence pro mládež

"V klubu je nyní situace náročná a neveselá, ale já pevně doufám, že se brzy vrátí do normálních kolejí a my budeme moci opět sportovat."

Hráčská kariéra

K fotbalu mne paradoxně přivedl muž, kterého jsem v životě nepoznal, protože umřel dříve než jsem se narodil a to byl matčin první manžel. Sport miloval, ale byl vážně nemocen a nemohl jej aktivně provozovat, tak o něm sbíral aspoň veškeré  informace a byl velkým fanouškem tehdejší Hanácké Slavie. Zanechal po sobě staré ročníky časopisu Stadion a Sport. Díky tomu jsem hltal báječné články o Di Stefánovi, Eusebiovi, Pelém, Masopustovi a snil si svůj fotbalový sen. V mládí jsem toho nejvíce odehrál na našem dvoře mezi baráky, v žácích potom hrál za TJ Skaštice, posléze jsem v žácích přešel do Hanáků, kde jsem hrál aktivně až do svých 17 let, kdy jsem si vážně poranil koleno a po několika neúspěšných návratech na hřiště jsem asi na 3 roky úplně přerušil svou fotbalovou kariéru a fotbal v té době dokonce i nesnášel, protože se mi zbortil celý svět. Pracovně jsem se v roce 1995 – 1998 dostal do italského Bolzána a díky tvrdé fyzické práci se mi noha zlepšila natolik, že jsem se mohl ke kopané opět vrátit a pár let si jej ještě za tým FC Rentsch na úrovni okresního přeboru zahrát v cizině. Což mne velmi obohatilo a pomohlo mi poznat spousty nových báječných lidí. Bohužel, i tam jsem si přivodil další těžké zranění kolene a tím pro mne v roce 1998 aktivní fotbal skončil.

Trenérská kariéra

TJ Slavoj Šelešovice – dorost, muži

TJ Zdounky – žáci, dorost, muži

SK HS Kroměříž – ml. žáci, st. žáci, dorost

Výběry OFS Kroměříž, KFS Zlín

Pojďme na začátek. Jak jsi se dostal k trénování?

Po návratu ze zahraničí v roce 1998 jsem dostal nabídku z nedalekých Šelešovic a začal trénovat tamní dorost. Kluci mne tak nadchli, že jsem začal trenéřinou žít a vzdělávat se. Asi po třech letech jsem dostal nabídku ze Zdounek, tam jsem vydržel velmi dlouho a prošel všemi kategoriemi až po muže. Díky těmto štacím jsem získal skvělé zkušenosti a potkal skvělé lidi. Například pan František Mozga a jeho synové, Lumír Zakravač, Andrej Prusák z Šelešovic, nebo pánové a mí kamarádi Zdeněk Čevela, Vraťa Zajíček a Ladislav Andrýsek ze Zdounek, a samozřejmě hráči, kterých je velká spousta.

Kdy a jak jsi přišel do SK HS Kroměříž?

Díky panu Baďurovi jsem přišel do Kroměříže a tím začala má nová trenérská cesta. Postupně jsem procházel skrze všechny týmy až k dorostenecké kategorii a mým nynějším funkcionářským rolím. Kdy se ze mne stal napůl trenér a napůl funkcionář. Původně jsem nikdy neuvažoval o nějaké funkcionářské roli, chtěl jsem být pouze trenér. Ovšem okolnosti se vyvinuly tak, že pokud chci dělat trenéřinu, musím mít v pořádku funkcionářské záležitosti.

Jako trenér jsi prošel prakticky všechny hráčské kategorie. Myslíš, že právě to trenér ve své praxi potřebuje?

Jsou trenéři, kteří nechtějí trénovat mládež, nebo naopak, ale myslím si a také to našim trenérům doporučuji, aby si udělali trenérskou praxi u co nejvíce kategorií mládeže, než si vyberou kategorii, kde se jim nejlépe trénuje a tím získali větší přehled - jak děti rostou nebo jednají a díky tomu se dokážou lépe podívat skrze hráče, dál do budoucnosti a tím pádem i lépe diagnostikovat jeho výkonnost směrem k dospělosti.

Jak hodnotíš roli trenéra a zároveň pozici ve vedení klubu?

Tato role je náročná, protože jsem jediný ve výboru, který zastává obě funkce. Umět se oprostit z jedné činnosti od druhé je těžké. Mým úkolem bylo se naučit být hlavně nad věcí. Ovšem velký plus to má v tom, že celý sportovní úsek má zastoupení ve výboru přímo ze svých řad, a díky tomu se mi občas podaří lépe prosazovat a vysvětlovat, někdy možná některé netradiční požadavky, která trenéři mívají.

Jak vnímáš nyní pozici HS Kroměříž na okresní a krajské úrovni?

Každý klub na obou úrovních je pro nás důležitý partner a já to vnímám tak, že bez klubů okresní a krajské úrovně, zde nebude ani valná kvalita v Hanácké Slavii. Na druhou stranu, pokud nám kluby dají důvěru a svěří nám k dovychování své mladé hráče, bude úroveň okresního, ale i krajského fotbalu, rozhodně na vyšší úrovni. Když se podíváme na různé soupisky klubů, tak těch kdo prošli mládežnickou základnou v HS je spousta a velmi rád se podívám na utkání Skaštic, Holešova, Bystřice, Kvasic, Těšnovic, Zdounek a dalších, kteří hrají všichni solidní fotbal s našimi odchovanci.

Spolupráce HS - okresní týmy, HS - regionální akademie, HS - ligové týmy?

Nastolili jsme si v našem kraji vzájemný respekt mezi ligovými kluby a musím říci, že jak spolupráce se Slováckem, tak Zlínem je na dobré úrovni. Ovšem kvůli absenci regionální akademie ve Zlínském kraji nám právě jiné regionální akademie berou hráče. Nerespektují původní myšlenky projektu a jdou si tvrdě za svým a nutí hráče k okamžitým přestupům do klubů, při kterých akademie působí se slovy: „Přeci nebudeme vychovávat hráče pro Kroměříž” a tím nám nabourávají dlouhodobě nastavená pravidla mezi námi a kluby okresu. Bohužel, některé kluby nás z jednání o hráčích odstavily, a tímto nás nutí přehodnotit náš postoj k nim a následně naši vzájemnou spolupráci, která byla založená na vzájemném respektu a důvěře.

Silné stránky klubu?
 
Velká tradice klubu, jeho historie a odkazu našich předchůdců, kteří nám zanechali neskutečně krásné dědictví v podobě našeho krásného areálu. Dále v síle celé organizace v čele s výborem HS a všemi trenéry, pomocníky, hráči, rodiči a fanoušky. V neposlední řadě v odbornosti svých kolegů a jejich zapálenosti pro věc.

Nikdo není dokonalý, všude najdeme chyby, ale důležité je umět najít, pojmenovat a snažit se je odstraňovat, ale samozřejmě to jde pouze v rámci možností klubu.
 

Jakou roli máš ve vztahu k mužstvu mužů?

Mám stejnou zodpovědnost za tvorbu a výsledky mužstva jako hlavní trenér. Snažím se vyjít vstříc a pomoci v každodenních činnostech nejen jemu, ale celému A-týmu. Bedlivě sleduji naše mladé hráče, a i ty, kteří působí na dočasný přestup i v jiných klubech. Snažím se je převézt a zapracovat do mužské kategorie, což já řadím nejvýše, protože pokud to podceníme, tak dlouholetá práce na mladém hráči byla k ničemu, a my ho po pár trénincích můžeme ztratit.

V minulém rozhovoru jsme se bavili s Broňou Červenkou o jeho příchodu do klubu. Jak jeho pozici vidíš ty jako sportovní ředitel?

Trenér Červenka přišel v době, kdy převzal tým po odcházejícím Davidu Klimkovi a Jardovi Baďurovi, kteří buď u týmu skončili kvůli pracovním, nebo zdravotním povinnostem. Také Ivo Světlík, který chtěl z pozice hlavního trenéra skončit a odpočinout si od každodenních trenérských povinností. Všichni tři odvedli pro klub vynikající práci a nastavili vysokou laťku pro jejich nástupce a tím měl být po našem rozhodnutí někdo, kdo dokáže náš A-tým i celý klub posunout výš. Hlavně směrem k profesionálnímu prostředí. Tímto volba padla na bývalého špičkového ligového hráče a nyní trenéra s nejvyšší trenérskou licencí a poslední zkušeností coby asistenta trenéra v Baníku Ostrava.

K tomu mám jednu drobnou historku. Asi 2,5 roku před příchodem Broni Červenky k nám jsem se byl podívat coby trenér žáků na přátelské utkání v zimní přípravě, mezi muži SK HS Kroměříž – FC Fastav Zlín B. Stoupl jsem si mezi obě lavičky náhradníků a sledoval dění na hřišti, ale po chvíli i dění na obou střídačkách. Ta naše Hanácká byla značně nervózní, vzteklá, negativní směrem k rozhodčím, soupeři a vlastním hráčům. Kdežto ta Zlínská byla absolutně klidná, komunikativní a s jasně daným koučováním. Tehdy jsem si v duchu říkal, že takového trenéra bych si dovedl v Kroměříži představit. A když ta možnost přišla, po rozhovoru s ním byla volba jasná a my si plácli na působení u nás. Tento příchod a udržení Ivoše Světlíka u A-týmu coby asistenta Broni, považuji za svůj zatím nejlepší sportovně-managerský tah.
 

Jaké cíle má vedení klubu v MSFL?

Vybudovat tak kvalitní tým, na který se budeme vždy rádi chodit dívat. Mít v něm co nejvíce odchovanců a poctivých hráčů, pro které bude čest za HS hrát a nastupovat. Dále tuto soutěž dokázat vyhrát a někdy v budoucnu i navázat na roky 2004-2005, kdy Hanácká Slavie hrála 2.ligu.

V klubu jsi také vedoucí trenér mládeže. Velmi často se mluví o nějaké metodice klubu. Dokázal bys v krátkosti shrnout metodiku klubu?

To je jedna z nejtěžších otázek a krátce to asi nebudu umět.

Náš cíl je vychovat hráče do třetí ligy, ale těm nejlepším chceme dát takové fotbalové základy, aby byli schopni se prosadit v profifotbale a možná i tom evropském. Proto se snažíme, abychom od nejmenších hráčů šli jednotnou cestou jejich výchovy a postupně je připravovali k tomu, že jednou můžou být úspěšní sportovci. Pokud nebudou úspěšní ve sportu, tak aspoň v civilním životě a v soukromí.
 

Má klub v této chvíli dostatek vzdělaných trenérů a členů realizačních týmů?

Má a nemá. Vše je závislé na čase trenérů, sebeobětování a vůli se vzdělávat. Myslím si, že většina trenérů se vzdělávat chce a pracuje na tom. My jako sportovní vedení se snažíme naše trenéry neustále interně vzdělávat, motivovat a být zde pro ně, pokud chtějí radu či nějaký podnět, ale zároveň jsme i oponenty, dozorujeme jejich práci a zpětně ji vyhodnocujeme.

Jako trenér U19 máš ideální pozici na určování, kdy by hráči měli přecházet do mužské kategorie. Kdy je ten správný čas? Co všechno je k ideálnímu přechodu potřeba?

Přechod do mužů je nejtěžší krok hráče v jeho kariéře a záleží na mnoha okolnostech, které se okolo takového hráče sejdou a určí mu další ráz jeho sportovní kariéry. Za mne se nedá určit přesný čas přechodu, klidně to může být v 17 letech, ale většinou třeba až ve 20-22 letech. To je velké rozpětí a zde si musíme uvědomit, že do toho zasahuje hodně biologický věk, charakter a sociální zázemí daného hráče, zdraví a štěstí. Mladí hráči musí mít v sobě ještě něco - být trpěliví a částečně i pokorní. Trpěliví v čekání na příležitost a pokorní ne na hřišti, ale v kabině mezi staršími zkušenými hráči. Pokud ho kabina nepřijme, těžko se bude v utkání mezi nimi prosazovat.

Vzhledem k tomu, že vychováváme spousty hráčů, chceme mít i výstup do prvního týmu a k tomu je potřeba mít trenéra A-týmu, který je ochotný s těmi mladými pracovat, posouvat je, učit, a proto u nás padla volba na trenéra Červenku, který nám zatím tyto podmínky splňuje. Já se snažím společně s kolegy vybírat do tréninkového procesu mužů takové hráče, kteří splňují většinu z toho, co jsem popsal výše. Již během podzimní části soutěže chodili kluci z dorostu na tréninky mužů, ale v zimní přípravě se jich do procesu s muži posunulo až šest, ale během deseti dnů zůstali jen dva, protože ostatní měli buď svalové problémy, nebo onemocněli. Nasazené vysoké kondiční parametry, tempo hry a náročnost celého tréninkového procesu nám ukázala jasně, že musíme být opravdu trpěliví a v přechodu do mužů vše hráčům postupně dávkovat a rozložit do většího časového úseku. Proto velmi oceňuji, že jsme po dohodě s trenérem Červenkou naplánovali polovinu utkání zimní přípravy společně s dorostenci a díky tomu jsme viděli, že kluci z dorostu doplnění o několik hráčů z A –týmu dokázali držet krok s divizními týmy a dá se říci, že týmy krajského přeboru, či 1.A třídy již celkem přehrávali.

Již nyní se těším, až opět vypukne tréninkový proces a mistrovská utkání.

Zdroj: hanackaslavia.cz