Týden Ivana Hoffmana: Autoprůmysl

Datum: 11. 8. 2019, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Týden Ivana Hoffmana: Autoprůmysl

Jaký je rozdíl mezi britským a německým autoprůmyslem? Hrobníkem toho britského se prý má stát Boris Johnson, zatímco ten německý drtí klesající poptávka na většině klíčových trhů. Pokud ovšem Němci trpí i bez Johnsona, pak strašení Borisem nemůže fungovat. Aut se prostě vyrábí moc, navíc v situaci, kdy o ně není nouze, protože každý, kdo auto potřebuje, ale i mnoho těch, kdo ho nepotřebují, už auto či několik aut dávno má.

To je i můj případ. Žádné nové auto nám nikdo neprodá, protože už auto máme. Důvodem k jeho výměně pak určitě nebude pohrůžka, že s naším starým naftovým Outlanderem nebudu vpuštěn do Prahy. Do metropole, nepřátelské k automobilistům, dávno jezdím vlakem. Pokud chce autoprůmysl přežít čili prodat, bude si muset najít někoho jiného. Nejlépe ty, co žijí podle reklamy v televizi a sní o době, kdy si budou moci pořídit nové auto z pohodlí domova v e-shopu. Samozřejmě na dluh.

Mé první auto bylo vyrobeno v době, kdy se autoprůmyslu dařilo. Mechanici u Renaulta, kteří ho smontovali, vydělávali tolik, že si mohli dovolit služku z nějaké své africké kolonie. I ojetina, jejímž jsem byl třetím majitelem, byla za minulého režimu mezi škodovkami a trabanty něco lepšího. Nebýt toho, že jsem jednou v mlze nedobrzdil a skončil v hromadné havárii, jezdil bych v tom výtečném autě, které by letos slavilo padesátiny, dodnes.

Autoprůmysl by možná nebyl v krizi, kdyby místo nových automobilů vyráběl ty staré. Vinou pokroku auta stárnou stále rychleji. Nárokům na ekologii, bezpečnost či pohodlí odpovídají pouze poslední modely, napěchované elektronikou, vše starší je na silnici trpěno jen dočasně. A co víc, kvůli povinné víře v elektromobilitu patří na vrakoviště i všechno bezpečné, pohodlné a chytré s benzinovým či naftovým motorem, co se ještě ani nevyrobilo. Autoprůmysl se do krize dostal v době, kdy se z řízení automobilu vytratila romantika. Cestování autem se z příjemné zábavy mění na noční můru. Kolonami se popojíždí z trestu. Požitek z jízdy je protimluv. A mrzuté je, že není cesty zpět: u nákupního centra už není kde přivázat koně.

Jako z každé krize, i z krize autoprůmyslu se nakonec východisko najde. Všechno vždy nějak dopadne. Osobně mi je ale vcelku jedno, čím se zásluhou lobbistů a politiků bude jezdit a jak. Já už si v servisu stejně prohlížím jen obrovské pick-upy, na které nemám. Nemohu od těch pracantů odtrhnout oči. S parkováním bych problém neměl.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku