Den Ivana Hoffmana: Zájem o Bakalu

Datum: 27. 8. 2018, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Den Ivana Hoffmana: Zájem o Bakalu

Ministerstvo financí pro vládu připravuje návrh rozpočtu, podle kterého stát v roce 2019 plánuje utratit o 40 miliard více, než kolik předpokládá získat příjmů.

Paní ministryně to podává jako dobrou zprávu, protože původně se plánoval deficit ještě o 10 miliard vyšší. K potlesku ale není důvod. Deficitní rozpočty jsou nešvarem jak v době, kdy se ekonomice daří, tak (a tím spíše) v době, kdy se nedaří.

Před lety se u nás diskutovalo o uzákonění povinně vyrovnaného rozpočtu a je škoda, že tato myšlenka zapadla. Pro vyrovnaný rozpočet existuje hned několik důvodů.

Především jde o princip. Zadlužovat se odporuje dobrým mravům. Deficit je ekonomicky nevýhodný, protože dluhy se splácejí s nemalými úroky. A konečně, deficitní rozpočty jsou nešetrné, protože při hospodaření na dluh nejsou ministři nuceni otočit každou korunu.

Když porovnáme plán se skutečností, pak v posledních letech bývá konečný deficit nižší než předpokládaný a také se stále snižuje. V roce 2016 vláda dokonce nějakým zázrakem hospodařila s přebytkem 61,8 miliardy a loni schodek činil jen 6,2 miliardy.

To vybízí k otázce, jaký má plánování schodků smysl. Pokud tím politici sledují nějaký psychologický efekt, třeba že si občané povšimnou, že udělali menší dluh, než jakým vyhrožovali, pak zřejmě cílí na nepříliš početné publikum. Většina reaguje na slovo schodek.

K veřejným financím by se mělo přistupovat stejně opatrně jako k rodinnému rozpočtu. Od příjmů odečíst mandatorní výdaje a z částky, která zbývá, něco odložit na horší časy a něco rozumně investovat. Pokud se s veřejnými prostředky nakládá stylem „z cizího krev neteče“, pak by vyrovnaný rozpočet snížil množství zbytečně prolité krve.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku