..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Den Ivana Hoffmana: Turecká odpověď

Výsledek prezidentských a parlamentních voleb v Turecku přichází v době, kdy Evropskou unii zaměstnává migrační krize a napjaté vztahy s USA kvůli zavádění cel. Turecko je nicméně příliš velké na to, abychom ho sledovali pouze periferním pohledem.

Jednoznačné vítězství prezidenta Erdogana, který v Turecku zavádí prezidentský systém a koncentruje moc do svých rukou, je vzkazem, že Turci mají jiné ambice, než splynout s EU a přizpůsobit se unijním zvyklostem. Výsledek volby lze brát jako odpověď na otázku, zda hrozí vstup Turecka do EU: Nehrozí. Co reálně hrozí, je turecká averze k NATO.

Většina Turků vidí v Erdoganovi silného politického i duchovního vůdce, patriota a vzorného muslima. Po pokusu o jeho násilné svržení navíc získal u svých stoupenců image národního hrdiny a boj režimu s vnitřním nepřítelem tureckou společnost ostře polarizoval. Erdogan zkrátka není ani nebude sjednotitelem všech Turků, bude prezidentem svých stoupenců. Vztahy unie a Turecka to ovšem zjednodušuje. EU ví, na čem s Erdoganem je. Nechce ho mít za nepřítele a nemůže v něm mít přítele. V úvahu tak do budoucna připadá pouze korektní partnerství.

Zkušenost s Tureckem, které se usiluje změnit ze sekulárního státu v někdejší regionální muslimskou velmoc, naznačuje limity integrace. Ekonomický zájem nestačí na to, aby se spojovalo nespojitelné. K vytvoření multikulturního prostoru je nezbytné nelpět na vlastní kultuře. Turci ovšem na své kultuře a na svém náboženství zjevně lpí. Naše vize evropského Turecka je, zdá se, podobně naivní jako turecká vize muslimské Evropy. Politickou realitou, pověstným uměním možného zůstane ostražité sousedství.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku

Verze pro PDA