..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..
Den Ivana Hoffmana: Turecká odpověď
Výsledek prezidentských a parlamentních voleb v Turecku přichází v době, kdy Evropskou unii zaměstnává migrační krize a napjaté vztahy s USA kvůli zavádění cel. Turecko je nicméně příliš velké na to, abychom ho sledovali pouze periferním pohledem.
Jednoznačné vítězství prezidenta Erdogana, který v Turecku zavádí prezidentský systém a koncentruje moc do svých rukou, je vzkazem, že Turci mají jiné ambice, než splynout s EU a přizpůsobit se unijním zvyklostem. Výsledek volby lze brát jako odpověď na otázku, zda hrozí vstup Turecka do EU: Nehrozí. Co reálně hrozí, je turecká averze k NATO.
Většina Turků vidí v Erdoganovi silného politického i duchovního vůdce, patriota a vzorného muslima. Po pokusu o jeho násilné svržení navíc získal u svých stoupenců image národního hrdiny a boj režimu s vnitřním nepřítelem tureckou společnost ostře polarizoval. Erdogan zkrátka není ani nebude sjednotitelem všech Turků, bude prezidentem svých stoupenců. Vztahy unie a Turecka to ovšem zjednodušuje. EU ví, na čem s Erdoganem je. Nechce ho mít za nepřítele a nemůže v něm mít přítele. V úvahu tak do budoucna připadá pouze korektní partnerství.
Zkušenost s Tureckem, které se usiluje změnit ze sekulárního státu v někdejší regionální muslimskou velmoc, naznačuje limity integrace. Ekonomický zájem nestačí na to, aby se spojovalo nespojitelné. K vytvoření multikulturního prostoru je nezbytné nelpět na vlastní kultuře. Turci ovšem na své kultuře a na svém náboženství zjevně lpí. Naše vize evropského Turecka je, zdá se, podobně naivní jako turecká vize muslimské Evropy. Politickou realitou, pověstným uměním možného zůstane ostražité sousedství.
Ivan Hoffman, komentátor Deníku