Datum: 13. 10. 2015, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

 

Rušení sankcí

 

Se sankcemi je to jako s módou. Po období, kdy politikům sankce připadají sexy a s gustem je uvalují, kudy chodí, přicházejí naopak období, kdy se sankce nenosí a jako nemoderní se ruší. V těchto dnech se například mluví o zrušení sankcí vůči Bělorusku. Staronový prezident Lukašenko totiž připadá Západu méně diktátorský po té, co se vyslovil negativně o zřízení ruské letecké základny na svém území. Také už není tak zlý na disidenty, kterých proti jeho více než osmdesátiprocentnímu vítězství ve volbách přišly protestovat desítky, čili žádné davy.

 

Zdůvodnit zrušení sankcí je stejně snadné, jako zdůvodnit jejich uvalení a politici umějí být ve věci sankcí docela pružní. Jednou mluví o tom, že sankce jsou významnou možností jak protestovat proti někomu, kdo nám nesedne, ale koho ještě nechceme vybombardovat, jindy se přijde na to, že sankce nikam nevedou, jsou překonané, a přednost že má dostat dialog. Tak se najednou vytrácejí sankce proti Kubě, už se zas bavíme s Íránem a čerstvě se nechal slyšet předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, že je třeba navázat prospěšné vztahy s Ruskem a že Bílý dům nemůže diktovat Evropské unii, jaké vztahy s Ruskem má mít.

 

Nasloucháme-li politikům, jak sugestivně líčí, že někde, třeba v Sýrii, lidé trpí strašnou diktaturou, je dobré to brát s rezervou a povšimnout si, že třeba Saúdskou diktaturu tolerují. Z toho je patrné, že politici nejsou citliví na nedodržování principů, nýbrž jsou vedeni svými zájmy. V reálné politice je diktátorství synonymem vzpoury slabšího pána vůči silnějšímu a velmocenský export demokracie bývá trestem za zpochybňování stávajícího světového řádu, za drzé odmlouvání šéfovi.

 

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde....