Stáří jako problém

Datum: 7. 8. 2015, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Stáří jako problém

V domovech důchodců je u nás plno a na místo se čeká i několik let. Podobně jsou plně obsazeny léčebny dlouhodobě nemocných. I když soudě podle poptávky je kapacita zařízení pro seniory nedostatečná, možná není problémem kapacita, nýbrž poptávka. V domovech důchodců jsou nezřídka lidé, kteří na tom zdravotně nejsou tak špatně, že by se o sebe nepostarali ve svém. V řadě případů je pak senior do domova důchodců odložen příbuzenstvem, které nehledá způsob, jak mu pomoci, nýbrž výmluvy, proč to nejde.

Na stáří je možné se dívat jako na něco, co přirozeně patří k životu, k čemu směřujeme a s čím nám nezbývá než se smířit a žít. Také je ale možné stáří chápat jako problém, anomálii, komplikaci. To se často děje a se stářím jsou vytěsňováni ti, které stáří potkalo, a mají smůlu na rodinu, která je vnímá jako přítěž. Nejedná se ovšem o specifikum neoliberálního, respektive kapitalistického systému, který akcentováním osobní odpovědnosti kamufluje svou asociálnost. Už za minulého režimu, který byl tak sociální, až to bylo v některých ohledech na úkor individuální svobody, se sarkasticky konstatovalo, že domov důchodců je pomstou za jesle.

Ideál mezigenerační solidarity, kdy širší rodina společně pečuje jak o malé děti, tak o seniory, byl u nás opuštěn už tak dávno, že se nemáme k čemu vracet. Můžeme se pouze porovnávat se zeměmi, kde ještě staří s mladými umějí společně žít pod jednou střechou. K naší civilizační volbě emancipace mladých na starých patří, že staří mladým nemluví do života a naopak, jenomže když pak sami dojdeme na konec života, umíráme opuštěni, mezi cizími. Někdo má ovšem štěstí a nezestárne, čímž se domovu důchodců vyhne.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde....