Berlínská zeď

Datum: 7. 11. 2014, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Berlínská zeď

Není zeď jako zeď. Pád té Berlínské se slaví, protože šlo o zeď, kterou se lidé cítili být uvězněni. Jinde se ovšem zdi staví, aby se lidé cítili bezpečněji. Budování a boření zdí jsou dvě strany stejné mince. Zeď nás až tak nepobuřuje, nacházíme-li se na její lepší straně, ale deprimuje nás a ponižuje, pokud jsme na té špatné.

Berlínská zeď byla bořena s velkou slávou, aby se posléze zjistilo, že přežívá lidem v hlavách a pod kůží. Zatímco rozděleni zdí si Němci připadali jako jeden národ, po jejím pádu se rozdělili na západní nafoukance a východní lenochy, přičemž k mentálnímu sjednocení Německa podle samotných Němců zcela nedošlo dodnes.

Bourání zdí bývá osvobozující. Otevírá a zvětšuje se nám svět. Současně se ale i my otevíráme světu. Z jedné strany padají omezení, z druhé přicházejí potíže a problémy. Pádem Berlínské zdi a železné opony se před tím násilně rozdělený svět propojil. Vedlejším účinkem integrace je ovšem zestejňování, unifikace. Otevírání možností jde ruku v ruce se slábnutím identity: Čím více toho můžeme, tím méně jsme to my. Odvěké dilema zda mít, anebo být se najednou z individuální niterné volby stalo národní otázkou. Jak se vymezit v neomezeném prostoru? Jak ve světě nadnárodních korporací a řetězců, globálních financí a vázáni nadnárodními smlouvami, úmluvami a závazky zůstat sami sebou?

Ať se rozhlížíme, jak chceme, nikde žádná zeď. Sdílíme jeden prostor se včerejšími cizinci a tím pádem jsme tak trochu cizinci i u sebe doma. Po zboření Berlínské zdi nezbývá, než zkultivovat a zpříjemnit ten společný prostor bez drátů a zátarasů. Nepodaří-li se to, skončíme zpátky za plotem a dost možná zase na špatné straně.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde...