Přiměřená obrana

Datum: 25. 4. 2014, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Přiměřená obrana

Poslanci se budou vyjadřovat k návrhu novely zákona, který řeší přiměřenost obrany u obětí útoku. Poslanec Kádner navrhuje, aby se u oběti, která je napadena v bytě či v domě, přestalo zkoumat, zda její obrana byla přiměřená. Návrh je to vcelku logický, novela by zdá se zákonu prospěla, aniž by měnila jeho smysl. Z argumentů, se kterými ho vláda odmítla je trapně zřejmé, že se koalice nemá chuť zdražovat iniciativou nějakého opozičního poslance. Nejspíše tak i do budoucna bude v řadě případů právníky pohlíženo na lidi, kteří brání svůj život, jako na zločince.

Samotná zásada, že obrana má být přiměřená útoku bude vybízet k diskusi pokaždé, když se někomu podaří ubránit útočníkovi tak úspěšně, že ho zabije či přizabije. Chtít po lidech, aby se nebránili, dost dobře nejde a veřejnost vždy bude spíš sympatizovat s obětí útoku, než litovat útočníka, který přišel k úrazu, neboť se oběť bránila. Důležité je ale neztrácet ze zřetele, že jakkoli kvalitní právní definice sebeobrany je, reaguje na situaci, která je nežádoucí, nemá nastat. Normální je, že člověk člověka nenapadne, neusiluje mu o život.

Už to, že se někdo musí bránit, nás znejišťuje ve víře, že žijeme v civilizovaných poměrech. Najednou si uvědomíme, že mezi námi žijí i lidé, kteří se řídí z našeho pohledu překonaným právem silnějšího. Právě proti těmto lidem nám nezbývá, než se bránit a nejsou to mimochodem jenom ozbrojení lupiči a násilní devianti. Právem silnějšího se řídí řada lidí, kteří se dostanou k ekonomické či politické moci, právem silnějšího se dělá globální politika. Jaká obrana je přiměřená proti těm, kdo ohrožují principy, kterými se zaklínají? Stačí pár facek?

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde