Volby a alimenty
..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..
.gif)
Volby a alimenty
Pro ekonomický a společenský systém, ve kterém nyní žijeme, platí bonmot, že stát nemá problém naplnit potřeby těch nejchudších, problém má uspokojit potřeby těch nejbohatších. Klasickým příkladem je nezájem státu o 150 tisíc matek, které mají potíže s neplatiči alimentů.
Výjimkou u nás nejsou případy, kdy je kvůli hmotné nouzi matky dítě o hladu. V řadě zemí je běžnou praxí, že alimenty vyplácí stát, který je na rozdíl od matky samoživitelky schopen vymoci je od případného neplatiče. V takovém Holandsku je například vymáhání tak drsné, že neplatit na dítě si každý dobře rozmyslí.
Sociální demokraté slibují, že pokud ve volbách získá většinu levice, bude přijat zákon o zálohovaném výživném a zpřísní se tresty pro neplatiče. K zamyšlení ovšem je, proč se starost o občana v nouzi, který má problém domoci se práva a spravedlnosti dostala do levicové agendy. V zemi, kde je čtvrt miliónu neúplných rodin a kde 400 tisíc dětí žije jen s jedním rodičem, jde o problém, který by si stejnou měrou měla osvojit i pravice. Šetřit na potřebných, čili slabých, nemocných či hendikepovaných, aby bylo dost peněz na dotace pro miliardáře, nemá nic společného s politickou orientací. Je to jednoduše chyba.
Jelikož hlavním úkolem státu je stanovit rozumná pravidla a garantovat jejich dodržování, měla by mezi politickými stranami v zásadních otázkách panovat shoda. Je evidentní, že matka, která se octne ne vlastní vinou bez prostředků, nemůže strčit dítě na čtyři měsíce do ledničky. Politik, který nechce, aby stát pomohl zálohou kvůli riziku, že peníze nevymůže a na pomoci dítěti prodělá, není politikem pravicovým. Je to jenom obyčejný zavrženíhodný cynik.
Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde
