Syrská válka
..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..
.gif)
Syrská válka
Státy se mění, příběh zůstává. Jednoho dne si lidé usmyslí, že místo autoritativní diktatury chtějí raději demokracii.
Vyjdou do ulic s protivládními hesly, načež je policie rozežene. Demonstranti se rozzlobí, začnou něčím házet a cosi rozbíjet, načež je rozežene armáda. Jakmile po demonstracích zůstávají na ulicích mrtví, civilní protesty se mění na ozbrojené povstání. Z dálky ovšem není úplně jasné, zda vláda masakruje svobodomyslné občany, anebo čelí fanatizmu teroristů. V případě Sýrie pak zjišťujeme, že co začalo jako civilní protest, stalo se sektářskou válkou.
Už nejde o to, zda fandíme diktátorovi anebo povstalcům, ale máme na výběr mezi šíity a sunnity. Což je docela problém, protože z našeho laického pohledu jde o stejné Araby a muslimy. Ve chvíli, kdy je násilí oboustranné a přestává být zřejmé, kdo si začal, anebo kdo přilil do ohně více oleje, má nestranný, nezúčastněný pozorovatel tendenci podpořit slabší, zatímco politici se snaží odhadnout, kdo má větší šanci zvítězit a komu je tedy výhodnější podat pomocnou ruku.
Je samozřejmě i jiné hledisko, spočívající v přesvědčení, že násilí nic neřeší a válka je špatná věc. Naše sympatie přece nemusí patřit jedněm či druhým zabijákům. Můžeme podporovat odpůrce násilí. Ty, kteří jsou v tom nevinně, kteří nezaviněně trpí. V Sýrii za posledních devět měsíců přišlo podle OSN o život přes šest tisíc lidí. To se jen tak nedá do pořádku. Jako v Iráku. Egyptě, Libyi, bude se i v Sýrii nakonec slavit vítězství, ze kterého bude divný pocit. Z občanských válek se prosperita, svoboda ani demokracie nerodí. Jsou to války bratrovražedné. Nemohou dobře skončit, protože ve skutečnosti neskončí.
