Sedmdesátiny prezidenta

Datum: 20. 6. 2011, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Sedmdesátiny prezidenta

Životní jubilea si člověk nemůže načasovat, je o nich předem rozhodnuto okamžikem narození.

Nelze se tedy vyhnout riziku, že oslavu někdo anebo něco naruší či pokazí. Kulaté výročí pak může zastihnout oslavence již za zenitem, anebo naopak přijde dříve, než po sobě zanechal definitivní stopu. Příkladem nešťastného načasování jsou včerejší sedmdesátiny prezidenta Václava Klause.

Nejde jenom o to, že oficiální čtvrteční část oslav zrušil prezident kvůli odborářům, kteří vyhrožovali blokováním papalášů. Slaví v době, kdy v průzkumech výrazně poklesla jeho důvěryhodnost. Trapas s chilským protokolárním perem je stále příliš živý. A výroky, které u příležitosti svých kulatin svěřil bulváru, jsou tak bulvární až je to stylové. Hlavně se ale stále neví, jak s Václavem Klausem naloží historie.

Není už pravděpodobné, že by byl jako ekonom a politik oslavován v souvislosti s ekonomickou transformací či reformou státu. Jeho působení ve funkcích ministra, premiéra či prezidenta bude spíše promlčeno, než vyzdvihováno. Václav Klaus byl u všeho podstatného, z čehož plyne, že nemá alibi. Jako celebrita, čili ten o kom se mluví, neboť se o něm píše, se jistě bude stále těšit publicitě. Ta je ale čím dál víc na pováženou.

Přibývá lidí, kterým je prezident k smíchu a těch co neskrývají, že si ho nepovažují ani neváží. Někteří citlivější jedinci pak přiznávají, že se za pana prezidenta stydí. Václav Klaus, jako starý provokatér, si za to může sám. Kdyby se před rokem rozhodl pro bobříka mlčení, staré trapasy by byly zapomenuty a nové by mu nepokazily jubileum. Místo jízlivostí a sarkasmu by dnes sklízel vlídné gratulace, přiměřené jeho šedinám.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde