Textova verze

ikonka
Hommage à Bohuslav Reynek

Datum: 17. 6. 2011, autor: ikonka autora Redakce , Funkce: ikonka tisku Tisk

..24. 6. – 28. 8. 2011..

ilustracni obrazek

Hommage à Bohuslav Reynek

 

Muzeum Kroměřížska, Galerie v podloubí, Velké náměstí 38, Kroměříž

24. 6. – 28. 8. 2011

Otevřeno denně mimo pondělí od 9-12 a 13-17 h

www.muzeum-km.cz

 

Slavnostní vernisáží ve čtvrtek 23. června 2011 v 17 h bude zahájena výstava  Hommage à Bohuslav Reynek – Pocta Bohuslavu Reynkovi.

 

Výstava je uspořádaná  ke 40. výročí úmrtí tohoto významného grafika, básníka  a překladatele a představí i dílo dalších rodinných příslušníků, kteří tvořili a tvoří v mikrokosmu petrkovského rodného domu s jeho zahradou – manželky Suzanne Renaud (básně a překlady), jejich synů Daniela ( fotografie) a Jiřího ( překlady knih z francouzštiny), Danielova syna Michaela (fotografie) a dcery Veroniky (vydavatelství Čajovna Suzanne Renaud).

 

Bohuslav Reynek výtvarník bude představen ve své ryzí a nadčasové podobě – jako grafik. Vystaveno bude přes devadesát grafických listů s Reynkovými dvěma základními tématy – příroda a biblické motivy ze Starého i Nového zákona - převážně ze 40. a 50. let dvacátého století .Kromě grafik bude vystavena i ukázka cliché-verre – „grafiky“ vznikající fotografickou cestou. K vidění bude i jeho básnické dílo.

Cliché-verre viz:  http://cs.wikipedia.org/wiki/Clich%C3%A9_verre

 

Vernisáž se uskuteční za účastí synů Bohuslava Reynka – Daniela a Jiřího. Úvodní slovo PhDr. Miroslava Hlaváčková, autorka koncepce výstavy a kurátorka.

 

Na přípravě a realizaci výstavy se podílelo Nakladatelství a galerie Měsíc ve dne, jmenovitě František Nárovec, který je také kurátorem části výstavy a to fotografií Daniela a Michaela  Reynkových a grafické podoby výstavy

 

Grafické listy a cliché-verre Bohuslava Reynka zapůjčila Galerie Zdeněk Sklenář a soukromí sběratelé.

 

K výstavě vychází i stejnojmenná kniha – Hommage à Bohuslav Reynek. Vydalo ji českobudějovické Nakladatelství a galerie Měsíc ve dne a Muzeum Kroměřížska. Obsahuje texty o jednotlivých autorech, reprodukce jejich výtvarných děl i nad rámec výstavy, ukázky z děl literárních a bohatý fotografický doprovod.

Autoři textů jsou Miroslava Hlaváčková, Jaroslav Med, Lucie Tučková a Michal Bauer.

Fotografie Dagmar Hochové, Františka Nárovce, Daniela Reynka, Jiřího Škocha, Jaroslava Pojera a Pavla Dobiáše.

 

 

 

http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=61

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bohuslav_Reynek

Hommage à Bohuslav Reynek

 

Miroslava Hlaváčková

 

 

I zcela zapadlá vesnička může být vyhledávaná, pokud je místem působení někoho výjimečného. Málokdo by znal Okrouhlice či Krucemburk  pokud by je nenamaloval Jan Zrzavý a možná by nikdo nezavítal do Petrkova, pokud by zde nežila rodina Bohuslava           a Suzanne Reynkových.

 

Výstava v kroměřížském muzeu, konaná u příležitosti  40. výročí Renykovy smrti, se uskuteční od 24. června do 28. srpna tohoto roku. Není koncipována jen jako setkání s dílem básníka a grafika Bohuslava Reynka, i když by to mělo své oprávnění.

 

Jeho samostatných výstav se v posledních letech již uskutečnila řada, a proto se kroměřížské muzeum rozhodlo uspořádat výstavu v jiné koncepci, která by ukázala potenciál rodiny z celkového pohledu a to nejen dílo Bohuslava Reynka, ale i básnické a překladatelské dílo jeho ženy Suzanne Renaud, fotografické práce jejich syna Daniela, překladatelské umění syna Jiřího a z další generace fotografie Danielova syna Michaela a nakladatelské aktivity dcery Veroniky.

 

Poprvé bude možné nahlédnout do petrovského domu, kde se v úplném zapomnění a izolaci zrodilo něco, co budí právem pozornost, a co je významným přínosem české kultury, na kterém nic nezmění proměny času.

 

V Petrkově nebyla dílna, kde by se všichni členové rodiny podíleli na společném díle. Každý z nich byl a je nezávislou individualitou. Za svým cílem šel sám a zcela stranou zájmu veřejnosti. Neupozorňovali ne sebe, tvořili, protože nemohli jinak a žili v ústraní, protože nemohli jinak – ten kout, kterému směli říkat domov, jim byl určen spíše jako vězení. V nehostinných podmínkách bylo pro ně umění vysvobozením a ostrovem svobody, potom co jim skončily denní povinnosti.  

 

Bohuslav se začal věnovat grafice možná proto, že na její přípravu nepotřeboval žádný ateliér, ani zvláštní prostor. Používal malé destičky, do kterých naostřeným hrotem vyrýval drobné příběhy svého života, protože náměty získával v domě, na dvoře, na zahradě, venku ve volné přírodě v hodinách, kdy pásl stádečko ovcí. Jeho život byl všední, ale dokázal do jeho každodenní šedivosti vnášet s jímavou  vroucností jiskry krásy; své žasnutí nad malebností přírodních úkazů, jejich intimnost a vlídnost. S ještě větším zaujetím se obracel ke starozákonním a novozákonním textům, protože v nich spatřoval osu světa a lidského života. Ty dávno předpověděné osudy izraelského národa pod jeho rukama znovu vystávaly ve své síle, ať se jednalo o slova proroků, nebo o začátek nové éry narozením Ježíše Krista. Opakovaně se vracel k letům jeho života a křížové cestě, na které jej doprovázel nejen jako poutník, ale i jako ten, kdo spolu s ním nese vlastní kříž. Reynkovo dílo je i ve chvílích zvroucnění zahaleno nostalgií a tam, kde se dotýká samé podstaty Kristova vykupitelského činu, výraz sílí, ale neztrácí něhu soucitu.

 

Bohuslavova manželka básnířka Suzanne Renaud pocházela z Grenoblu a Petrkov se pro ni stal nedobrovolným exilem. Asi si těžko zvykala na nový domov, na jinou řeč a zem bez přátel, ale i krajina podnebí bylo jiné než doma. Snad ji zachraňovala poesie, a těch několik málo lidí, se kterými si mohla popovídat ve své mateřštině. Vladimír Holan, se kterým se někdy vídala v Praze o ní hovořil jako o kněžně. Byl jejím překladatelem, tak jako Bohuslav, který ještě před osobním setkáním přeložil sbírku Zde život tvůj. Již v Petrkově vznikla Křídla z popele, Dveře v přítmí a Chvála oběti. Suzanne do francouzštiny přeložila české a moravské písně a balady. Její dílo zůstalo v Čechách neznámé a až nyní vychází v Grenoblu, často dvoujazyčně, z iniciativy spolku přátel díla Suzanne Renaud a Bohuslava Reynka Romarin. A také v nakladatelství Čajovna Suzanne Renaud, které založila její vnučka Veronika.

 

Daniel Reynek začal fotografovat v mládí, ale až mnohem později se tomuto oboru věnoval s náruživostí sobě vlastní. Je stejně solitérem jako jeho otec. Nikdy se neohlížel na to, co se kolem něho vytváří, asi také proto, že neaspiroval na zveřejnění svého díla. A přece se tak zcela zákonitě stalo, protože je hodné pozornosti. Nejprve je objevila – a jak jinak – Anna Fárová, přední znalkyně české fotografie. Potom sice bylo nějaký čas ticho, ale nyní již se o něm hodně ví. Daniel vychází z jednoduchého principu. Zvolil si čtvercový rozměr snímku tak, aby na sebe mohl podle volného výběru vkládat další snímek, a aby touto dvoukompozicí vzniklo konečné dílo. Tím dosahuje neobyčejně působivosti a rozmanitosti, protože vztahy, které vznikají mají silný poetický náboj, kde se zeď spojuje s rostlinnými úponky, do krajiny vstoupí orosené okno, váza s květinami se promítne na záclonu - obě vrstvy jsou aktivní a přitom se neruší.. Pro své náměty chodí nejčasněji do přírody, hledá je na zahradě i na dvoře rodného domu, všechno je důstojné jeho pozornosti, protože ve všem je něco pozoruhodného. Fotografie nemají názvy asi proto, že je nepotřebují a pojmenováním by možná ztratily kus záhadnosti.

 

Fotografie zaujala i jeho syna Michaela a podobně jako otec zvolil příbuznou technologii. Jeho snímky jsou věcnější a střízlivější, je možné na nich rozpoznat, že jsou dílem generace, která si všímá jiných věcí, vidí jiné problémy a není tak zaujatá emotivitou. Proto stejný dům, v němž se svou rodinou spolu s otcem žije, vidí bez nežádoucích asociací.

 

Dcera Daniela Reynka Veronika založila nakladatelství Čajovna Suzanne Renaud a v edici Petrkov vydává krásně vypravené knihy z díla svých prarodičů i svého strýce Jiřího.

 

Jiří Reynek se dostal k překládání až hodně pozdě, protože předtím neměl na tak náročnou  práci dost soustředěného klidu a času. I když francouzština je jeho „druhým“ jazykem, uvědomuje si, jak je obtížné převést myšlenky někoho jiného do jiné řeči, zvláště pokud se jedná o dílo Henri Pourrata, kde se objevují i staré, neznámé výrazy. Taková práce jde pomalu, a je úmorná, ale přece to stojí za to, protože, dnes, když se ohlédne na ten, zatím krátký úsek cesty, vidí tam Pourratova Kašpara z hor, O Půlpánovi, Poklady z Auvergne, O řezavých očích a také Román zajícův a Klekání Francise Jammese, všechny vydané v krásné úpravě, která je již sama uměleckým dílem.

 

Každý z Reynků se vydal v nepřízni doby za jiným cílem a každý z nich se dotkl něčeho vzácného, co pomáhá držet život. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

reklamni prouzek
Normalni verze