Datum: 1. 6. 2011, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Smrt vojáka

Smrt vojáka v Afghánistánu je tradičně příležitostí k zamyšlení, zda má tato mise smysl. Je mimochodem zajímavé, že se smysl naší vojenské přítomnosti nezvažuje tehdy, když vojáci NATO pozabíjejí další afghánské civilisty.

A rovněž je zvláštní, že naši vojáci jsou v Afghánistánu nikoli proto, že by to chtěli Afghánci, nýbrž že to chtějí Američané. Když už jsme v NATO, těžko prý nebýt tam, kde se chce být našim spojencům. A že už Afghánci v Afghánistánu cizí vojáky nechtějí, nás jaksi nezajímá.

Pokud není jasné, co v Afghánistánu vojenskou přítomností sledujeme, těžko se vysvětluje, za co tam naši vojáci umírají. Umírají pravda za to, aby naučili Afghánce bojovat. Jenomže u Afghánců se nikdy neví, jak s touto dovedností v budoucnu naloží, s kým a proti komu budou válčit. Abychom ještě nebyli překvapeni, když naše vojáky budou coby okupanty vyhánět Afghánci, které si na sebe vycvičili.

S válkou v Afghánistánu je ta potíž, že se nejedná o válku obrannou. Naši vojáci nás tam určitě nebrání, nejsme tam ohroženi. Nikdo nám tam nic neudělal. To válčení v Afghánistánu stojí jenom spoustu peněz, za které by šlo obyčejným lidem v násilím sužované zemi koupit něco rozumnějšího, než jsou náboje. Z toho, že k nim přicházejí umírat cizí vojáci, Afghánci žádný užitek nemají. Smrt na ně navíc nedělá dojem. Číhá na ně na každém kroku. To nejlepší, co můžeme jak pro Afghánce tak pro sebe udělat, je odvelet naše vojáky domů. Zapamatují si to, a jednou s námi zato z vděčnosti třeba udělají nějaký vzájemně užitečný byznys! A pokud jde o všelijaké geopolitické a strategické záměry, ty si naši spojenci stejně určují bez nás. Nemá význam se jim motat pod nohama.
 

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde