Samozřejmost míru

Datum: 6. 5. 2011, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Samozřejmost míru

Od druhé světové války uplynulo 66 let. Tak dlouho už v Evropě trvá mír. Až na hrstku pamětníků jsme válku zažili jenom v kině a v televizi.

Od toho se odvíjí samozřejmost míru. Pokud se mohlo stát, že několik generací nezískalo zkušenost se zabíjením jiných lidí, neboť nemuseli na nikoho mířit puškou a sami nebyli na mušce, plyne z toho, že války nejsou nezbytné ani zákonité. Zpětně to pak vyvolává pochybnost o smyslu válek minulých.

Co z kina známe jako rozpínavost, zákeřnost, anebo jako hrdinství či obětavost nám bez válečné zkušenosti může připadat jako jeden velký nerozum a absurdita. Spory se přece dají, jak to známe z každodenní zkušenosti, řešit debatou a domluvou. O něco se můžeme i pohádat, ale házet na sebe bomby a minometné granáty, které mohou lehce způsobit úraz, je přece nejen nezdvořilé, ale také nebezpečné a hloupé. Války jsou zdůvodňovány a vysvětlovány jako vynucování si nároků a obhajoba zájmů, jež měl útočník za oprávněné, anebo jako boj za svobodu, v rámci kterého pak napadený vzal útočníka oprávněně útokem. Pokaždé z toho ale zbytečně bylo strašně moc mrtvých.

Určitě se najdou i romantici, kterým války chybí. Milovníci vojenské historie třeba. Mír mohou brát jako důkaz, že si necháme cokoli líbit, že nám chybí odvaha a vlastenectví, jestliže nenasazujeme život a neproléváme krev za rodnou hroudu. Jenomže i tito váleční romantici, jejichž hra na vojáčky je volnočasovou aktivitou, jakýmsi hobby, jsou potvrzením samozřejmosti míru. Když je člověk vidí, říká si: Kdo si hraje, nezlobí. Že se oblékají do historických uniforem a opravují vojenské veterány, je jasně lepší, než kdyby si mohli reálně střelit nějaké lidi.
 

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde