..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Sympaťák Wojtyla

Jan Pavel II se stal nejrychleji blahořečeným papežem v dějinách. Už když před šesti lety zemřel, věřící se spontánně dožadovali toho, aby byl okamžitě prohlášen svatým. Existují ovšem dobré důvody, proč se svatořečením nespěchat.

Současníci mají sklon přeceňovat význam lidí, které znají a událostí, kterých jsou svědky. S odstupem času se pak mohou o objektivitě jejich hodnocení objevit pochybnosti. V případě Jana Pavla II mohla takovou pochybnost paradoxně způsobit jeho mimořádná popularita.

S odstupem času se ukazuje, že Jan Pavel II nebyl jenom sympaťákem, který si získával lidi otevřeností a srdečností. Byl papežem, který provedl významnou inventuru církevní historie a omluvil se za řadu nešťastných kroků svých předchůdců. Vedle toho činil vstřícná gesta ke konkurenčním monoteistickým církvím a náboženstvím a otevřel dialog křesťanů s židy a muslimy. Naproti tomu uhájil důležité katolické hodnoty a principy v atmosféře nakažlivého liberalismu.

Pokud má být sympaťák Wojtyla jednou prohlášen svatým, nepostačí k tomu ovšem obliba ani zásluhy o církev. K zápisu do kánonu svatých, je na rozdíl od zápisu do obyčejné historie třeba, aby coby blahoslavený učinil mimořádná znamení. Není svatosti bez zázraku. Ne všichni mimořádní křesťané o sobě dali vědět z věčnosti způsobem, který nelze racionálně vysvětlit a který je zdrojem víry v jejich nadpřirozenost. Jsou ovšem na druhou stranu svatí, o kterých mají povědomí pouze věřící anebo pouze katolíci.

Jan Pavel II svým působením překročil hranice katolické komunity. Vnímáno pohledem nevěřících a skeptiků nemá svatosti zapotřebí, aby byl za své úsilí o lepší, lidštější svět respektován a ctěn.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde

Textova verze