Sčítací povinnost
..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..
.jpg)
Sčítací povinnost
Sčítání lidu domů a bytů se koná jednou za deset let a má již dlouhou tradici. Pro statistiky je to nepochybně svátek. Jsou pak lidé, kteří na sčítání něco vydělají. Sčítání nás ovšem přijde na dvě a půl miliardy, a kde kdo si určitě položí otázku, zda se nejedná o zbytečně vyhozené peníze.
Český statistický úřad ve svém letáčku k akci vysvětluje, že některé údaje nelze jinak, než sčítáním zjistit. Pochybnost ovšem není v tom, zda se o sobě dovíme statistickou pravdu. Jde o to, zda nám ta statistika bude k něčemu dobrá.
Tak třeba jestli údaje o počtu a složení domácností budou východiskem k nějaké rozumné státní rodinné politice, anebo jestli údaje o tom, kam a jak dlouho dojíždíme, ovlivní smysluplné budování dopravní infrastruktury či zlepšování dopravní obslužnosti, jak to statistici předpokládají.
Žijeme totiž v době, pro kterou je charakteristická tak zvaná „privatizace politiky“ čili stav, kdy politika neslouží potřebám a zájmům občanů, nýbrž potřebám zájmových skupin, pro které politici pracují. Je naivní si představovat, že se o údaje o občanech budou politici zajímat.
Co si představit umíme, je spíše využití údajů ze sčítání obchodními firmami a výrobci spotřebního zboží. Ti by si ale snad měli data u statistiků kupovat, aby se alespoň nějaké peníze vrátily do rozpočtu, ze kterého se ta legrace platí.
Zdar sčítání naštěstí nezáleží na víře občanů v jeho smysl. Úspěch zaručí vědomí desetitisícové pokuty v případě, že se někdo sečíst nenechá, anebo uvede nepravdu. Vyplnit formuláře naprostá většina občanů hravě svede.
V principu je ale divné, že nemáme právo zdvořile sčítacímu komisaři říct: Děkuji, ale o sčítání nemám zájem.
Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde
