Důchodová budoucnost

Datum: 14. 1. 2011, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Důchodová budoucnost

Když je řeč o důchodech, čili o tom, co bude v budoucnu s těmi, co už nebudou mít dost sil na to, aby si na sebe vydělali, jedná se o pokus nahlédnout skrze křišťálovou kouli do budoucnosti.

Touto dovedností se chlubí statistici, prognostici a samozřejmě jasnovidci, astrologové a věštci z kávových sedlin. I když z minulosti máme bezpočet příkladů, jak se předpovědět budoucnost nepodařilo, neboť se stalo cosi, s čím nikdo nemohl počítat, jsme a zůstaneme nepoučitelní. Křišťálové koule se nevzdáme.

Podstatou důchodového pojištění je víra, že se dočkáme stáří a že má smysl myslet na zadní kolečka. Současně je důležité věřit, že co v produktivním věku do systému odvádíme, na stáří se nám vrátí. Právě od důvěry, že o naše důchody je dobře postaráno, se odvíjí naše ochota šetřit, respektive víra, že to má smysl. Protože ale víme, že je riskantní spoléhat na lidi, kteří mnozí žel mají sklon k nenechavosti, raději bychom sázeli na systém, respektive jeho stabilitu. Jenomže systémy jsou zjevně nestabilní a o politicích, jejichž mandáty i kompetence jsou titěrné a ještě jsou doživotně beztrestní, škoda mluvit.

Když je řeč o potřebě důchodové reformy, logicky jsme ve střehu a máme spoustu všetečných otázek. Nehrozí nám, že se našetřené peníze, ať už ze státního rozpočtu či ze soukromých fondů, kamsi vytratí? Mohou mít dnes uložené peníze v budoucnu hodnotu, když si banky peníze vymyšlejí, že už dávno nejsou ničím kryté? A můžeme věřit v solidaritu generační, či v solidaritu bohatých s chudými? Nikdo neví, nikdo neřekne. Jenom se tvrdí, že se něco udělat musí. To ale není pravda. Někdy je tím nejlepším, co lze udělat, neudělat nic.
 

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde