..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Obtížné sjednocení

Když se Němci před dvaceti lety sjednotili, vůbec netušili, jak hluboce jsou rozděleni. Docházelo jim to postupně, jak rostla jejich vzájemná averze.

Východním připadali ti západní arogantní a nafoukaní. Západní pak východním vyčítali lenost a zlobilo je, že na sjednocení doplácejí stagnací své životní úrovně. Společná národnost a jazyk nevymazaly odlišnou životní zkušenost, kterou Němci nabyli v rozdílných společenských systémech. Pozitiva sjednocení ovšem nakonec převyšují negativa a Němci sjednocení oficiálně slaví. Konec konců ke spojení uměle rozděleného národa nebyl žádný plán „B“.

Vzhledem k astronomickým nákladům na sjednocení je zvláštní, že východní Němce potkala podobná deziluze, jako občany jiných postkomunistických zemí, které na bohatého bratra štěstí neměly. Nebude to nakonec tím, že se kapitalistická pomoc cestou k zaostalým socialistům někde vypařila? Nepsaným pravidlem dobročinnosti ostatně je, že neprofituje příjemce pomoci, nýbrž dárce. U financování německého sjednocení ale půjde o něco jiného. Neproběhlo už v socialistickém ani kapitalistickém režimu. Německo bylo sjednocováno v režimu současném, pro který zatím máme jen provizorní názvy jako neoliberalizmus či globální kapitalismus.

Podstatou tohoto nového uspořádání je, že se vše buduje i rozkrádá ve velkém, nadnárodně. Jednotlivci, na kterých kdysi stál kapitalismus či kolektivy, o které se opíral socialismus, si ani neškrtnou. Otravují a překážejí. Nikoho nezajímá jejich drobná soutěž a svobodná volba. Na německém sjednocení, jež se odehrálo v onom globálně neoliberálním tunelu, určitě někdo vydělal. Obyčejní západní a východní Němci to ale vesměs nebyli.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde

Textova verze