Adiós corrida.

Vedle soucitu s týranými zvířaty jde ovšem také o politiku. Barcelona vzkazuje světu, že je jiná než Madrid, který se mimochodem rozhodl zapsat koridu na seznam svého kulturního dědictví. Spor o býčí zápasy je tím druhem sporu, ve kterém všichni mají pravdu. Korida samozřejmě je starobylou španělskou tradicí. A určitě jsou při ní týrána zvířata, což se dnes v Evropě vnímá jako barbarství. Jde o to, že některé formy barbarství přežívají jako kulturní tradice.

Připomeňme třeba vášnivou britskou polemiku o honu na lišku.Rituální mrzačení a posléze popravení býka v aréně plné krvežíznivých diváků nelze racionálně obhájit a mělo by se zakázat. Vzdát se ale staleté tradice, kdy odvážní toreadoři tančí s rozzuřenými býky, zatímco divákům na tribunách hrůzou tuhne krev v žilách? Nebyla by to škoda? Rozhoduje úhel pohledu. Ve prospěch koridy paradoxně hovoří to, že člověk není automaticky vítězem. V divadle života a smrti se stává, že zvítězí zvíře. Nebýt případů, kdy býk nabere vyšňořeného toreadora na rohy, pošlape ho či pomačká, nebyl by proti rušení býčích zápasů žádný argument.

Ti zranění a zabití toreadoři jsou ale důkazem, že předvedený boj je opravdický a býk má proti toreadorovi daleko větší šanci, než proti řezníkovi.Pokud se Španělé vzdají koridy, je to jejich věc a včítat jim to budou leda turisté. Co nepřipadá v úvahu, je Španělům koridu zakázat z Bruselu či z Evropského parlamentu. Museli bychom totiž nejprve definovat barbarství a v důsledku toho řešit, jak zakázat sami sebe. O tom už ale dnes Katalánci hlasovat nebudou. Rozhodnou, že býk nepatří do arény, ale na jatka.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde