Milovaný narkobaron

Datum: 26. 5. 2010, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Milovaný narkobaron

Zpráva o Jamajčanech, kteří se zbraní v ruce brání svého drogového bosse před vydáním do rukou spravedlnosti, je pouze zdánlivě paradoxem.
 
Christofer „Dudus“ Coke je totiž štědrým a osvíceným mafiánem, který řadu Jamajčanů živí a přispívá jejich dětem na školu. K tomu řeší spory, což je u mafiánských kmotrů stará tradice, neboť mají zájem na pořádku. Hádky neprospívají obchodu, navíc tak riskantnímu, jako je distribuce marihuany, cracku a zbraní po celých USA.

Podle svých stoupenců je ale Dudus také blízký Bohu. To už u šéfa gangu, který má na svědomí stovky vražd, zcela obvyklé není. Alespoň tedy z našeho evropského pohledu. I u nás se lidé, kteří pohádkově vydělávají na lidském neštěstí, těší značné vážnosti a pokud ze svých špinavých peněz utrousí něco na charitu, anebo na naši zábavu, jsou i populární. Z nějakého důvodu ale nemáme potřebu Jamajčanů hledat u svých mafiánů rysy svatosti. Nepřipisujeme moci a úspěchu duchovní rozměr. Znamená to, že jsme na tom jinak než oni?

Jamajčané za proroka rovněž považovali třeba Boba Marleyho, který marihuanu pouze konzumoval a šířil reggae, dobrou náladu a toleranci. Když se zkrátka někdo stane bohatým a vlivným, má v tom podle Jamajčanů prsty prozřetelnost. V naší kultuře se ovšem místo lidí zbožňují přímo peníze anebo moc.

Za osvíceného miliardáře, který penězi ze spekulace, lichvy či hazardu sponzoruje kulturu, sport či ekologii, bychom určitě nepoložili život, jak to slibují Jamajčané kvůli Dudusovi. My totiž raději položíme život přímo za ty prachy. Jsou-li božstvem peníze, pak je i z našeho pohledu jamajský narkobaron „blízký bohu“! Jamajce jsme blíže, než jsme ochotni si přiznat.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde