Hledání kultury

Datum: 24. 3. 2010, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Hledání kultury

Když se řekne „politická kultura“, napadne nás, že by se hodila. Jenomže na otázku, co se vlastně politickou kulturou myslí, není jednoduchá odpověď.

Jedna možnost je vnímat jako politickou kulturu stávající pravidla a zvyklosti z čehož by plynulo, že nějaká politická kultura tady vždycky je. A momentálně je mimochodem děsná. Druhá možnost je konstatovat, že pokud se politici nechovají kulturně, civilizovaně, korektně, svědčí to o absenci politické kultury.

Máme po politicích chtít, aby vystupovali elegantně, mluvili vybraně a chovali se zdvořile, slušně a vlídně? Důvody by se našly. Tak třeba je tu okolnost, že politici jsou co chvíli v televizi, na kterou se dívají i děti. Pokud si už ti nejmenší spojují politiku s agresivitou, hulvátstvím a slaboduchostí, kterou předvádějí politici, vůbec to není dobré. Od lidí, vystupujících na veřejnosti, máme právo chtít, aby se chovali příkladně. Jsme to totiž my, občané, kdo politiky platíme. Je vcelku běžné, že zaměstnavatel trvá na firemní kultuře svých zaměstnanců. Tito mívají vedle pracovní náplně předepsáno i jak se oblékat, jak se chovat vzájemně a jak ke klientům, neboť i od jejich reprezentace závisí úspěch firmy…

Jak ale politikům politickou kulturnost vnutit? Rádi se vymlouvají na to, že jim my, občané, nejdeme příkladem. Dokonce jsou přesvědčeni, že když napodobí styl, jakým se občané chovají po několika pivech a rumech v hospodě, budu lidu milejší a bližší. Jsou-li pak někteří politici opakovaně voleni, i když neoplývají kulturností, vychovaností ani moudrostí, mohou mít pocit, že se nic z toho po nich nemůže chtít. Že by začarovaný kruh? Od politiků změna nepřijde. Je to na nás.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde